Historie

Minulost

Když si lidé poprvé přenesli oheň z volné přírody do svých příbytků, přišli velice brzy na to, že nad otevřeným ohněm musí být otvor, kterým by mohl odcházet dým. To byly počátky komínové techniky. Lidem tím byl umožněn pobyt ve vytápěných prostorách, kde se vařilo, spalo, zkrátka žilo. Vývoj komínů souvisí velice úzce s vývojem tepelné techniky.

Historické komíny

Současnost

Úkolem komínové techniky je odvést spaliny nad střechu, kde jsou rozptýleny do ovzduší tak, aby se zamezilo jakékoli újmě na zdraví obyvatel domů. Na komínovou techniku (systémy pro odvod spalin) jsou kladeny velice vysoké nároky. Konstrukce komínů musí být naprosto bezpečná a funkční pro širokou škálu všech tepelných spotřebičů i topných médií.
Příklady vyústění historických komínů

Obrat v komínové technice

Největší podíl na změnách v komínové technice však měly a mají změny topných médií. Dlouhá staletí bylo jediným palivem dřevo. Postupně se přidala další tuhá paliva (např.uhlí) a dnes tvoří paletu topných médií tuhá paliva, kapalná paliva (např. topné oleje) i paliva plynná (např. zemní plyn).

Se změnou paliv souvisel také vývoj tepelné techniky. Lokální topidla byla nahrazována centrálním vytápěním, účinnost spotřebičů se výrazně zvyšovala. A s tímto vývojem musela komínová technika vždy držet krok.

Jednovrstvé, zděné komíny

Nejběžnějším typem komínu byl dlouho jednovrstvý kamenný, později také jednovrstvý cihelný komín. Až v tomto století byly, z důvodu urychlení výstavby, cihly nahrazeny prefabrikovanými stavebními dílci.

Vývoj si vyžádal dvouvrstvé komínové systémy

Se zavedením kapalných paliv se změnilo chemické složení spalin a vznikl požadavek na kyselinovzdornost vnitřní konstrukce komína. Tento požadavek si, spolu se vzrůstajícími nároky na statickou a požární bezpečnost budov, vyžádal vznik dvouvrstvých komínových systémů. Vnější plášť plnil nosnou (statickou) funkci a vnitřní vložka byla odolná vůči agresivnímu kyselému prostředí spalin a kondenzátů. Výsledkem pak bylo současné zvýšení požární bezpečnosti komínů.

Dnes překonané systémy

Jedno- a dvouvrstvé komínové systémy jsou sice dnes ještě povoleny a v technických normách a pravidlech popsány. Pro odvod spalin od moderních a vysoce účinných spotřebičů jsou však nevhodné. Dalším vývojem komínové techniky byly již překonané.

Inovace versus energetické krize

Energetická krize v sedmdesátých letech způsobila rychlý vývoj energeticky úspornější techniky. Na trh tepelných spotřebičů se dostaly nízkoteplotní, vysoce účinné kotle, které si vyžádaly vývoj a zavedení třívrstvých komínových systémů.

Třívrstvé komíny s keramickou vložkou

U těchto systémů je vnitřní šamotová vložka obalena speciální tepelnou izolací, která zaručuje, že při jejím použití nejsou spaliny o nízkých teplotách v komíně dále výrazně ochlazovány, a jsou bezpečně odvedeny nad střechu. Tepelná izolace musí navíc umožnit vnitřní vložce volnou pohyblivost, způsobenou tepelnou roztažností materiálů (tzv. dilataci).

Komíny se zadním odvětráním

Posledním vývojovým stupněm komínové techniky v oblasti klasických keramických komínů je zatím izolovaný komín se zadním odvětráním, odolný vůči vlhkosti. Jedná se o univerzální komínový systém, tzn. použitelný pro všechny druhy paliv. Tím je rozšířena možnost použití komínových systémů také pro spotřebiče s nízkými teplotami spalin. Ekvivalentem ke keramickým komínům se zadním odvětráním jsou dvojplášťové nerezové systémy (nerez – izolace – nerez). Jsou také univerzální, ale jejich oblast použití má svá omezení.